Postřehy z motorky

4. července 2018 v 14:04 | Chiarore |  Zápisky
Včera se staly hned dvě důležité věci. Můj blog měl šesté narozeniny a dostala jsem zprávu, že nová majitelka při autonehodě (kterou nezavinila a naštěstí vyvázla bez zranění) zrušila Berušku. I když tím bylo mému ex autu umožněno odejít ze scény se ctí (tím myslím jinak, než že nového majitele přestane bavit do něj sypat peníze a odveze ho na vrakáč), neubránila jsem se nostalgické chvilce. Přece jen mě Beruška vozila šest let a byla mým prvním autem. Držela jsem tedy chvíli smutek a dnes opožděně přidávám článek, který jsem chtěla psát už včera.


Zůstaneme u dopravy, i když nechci mluvit o autech, nýbrž o motorkách. Jak už jsem psala, mám tu čest se cca poslední měsíc na jedné vozit jako spolujezdec a to bych nebyla já, abych se nepodělila o své dojmy.

Za prvé, přilba vs makeup. Nikdy jsem si neuvědomila, jaká je ve filmech blbost, když si sexy motorkářka v koženém oblečku sundá přilbu, kolem hlavy se jí rozvíří nadýchané zvlněné vlasy a je bezchybně nalíčená. V praxi makeup ani nemůžu mít, protože by se mi při rvaní přilby na hlavu za prvé rozmazal a za druhé by byl vnitřek přilby jak prase. O hezkých vlasech nemůže být ani řeč, když jsou celou dobu připláclé k hlavě, ještě se v horku potíte a vlasy, které vám vyčuhují, vítr během jízdy spolehlivě promění v jeden velký dred. Nejpraktičtější pro motorkářky tedy je ostříhat si vlasy nakrátko a nemalovat se.

Za druhé, výbava. Přilbu už jsem naťukla. Ještě přidám, že když ji mám na sobě, zmáčkne mi pusu, takže získám lehce huhňavý přízvuk a docela se mi zešikmí oči. Co se oblečení týče, vždycky jsem si myslela, že když jedete, je takový fučák, že vám ve vaší výstroji není horko ani v padesáti stupních. OMYL. Moje bunda měla tři vrstvy a když jsem si užila první jízdu, okamžitě všechny letěly ven. I v základní sestavě jsem ráda, že jsem ráda, a třicítka na sluníčku peče i ve stokilometrové rychlosti. A nesmím zapomenout na boty, které jsou velmi pohodlné při jízdě, ale chodí se v nich asi tak pohodlně jako v lyžácích. Absolvovala jsem v nich kilometrový výšlap na zříceninu hradu v Boskovicích a druhý den mě lýtka bolely víc než po hodině poskakování na bodyformu.

Za třetí a naposled, požitek z jízdy. Mám štěstí. Jezdíme na cestovní motorce a já se ještě můžu opřít o kufr, takže když jsem přežila první adaptační jízdu, kdy jsem se milého držela jak klíště a měla pocit, že musím nutně spadnout, zjistila jsem, že nejde o tak nepohodlné cestování, jak jsem se bála. I tak motorka není auto, po sto kilometrech už mě bolí zadek a musím dávat pozor na zatáčky a výmoly, abych se mohla podle potřeby nahnout nebo nadzvednout. Taky je třeba bedlivě sledovat předpověď počasí a i tak se při každé jízdě modlím, aby nás nepřekvapila náhlá bouřka a nezlila nás.

Tohle všechno je pravda. A nejen kvůli tomu je ježdění na motorce taková sranda. Líbí se mi, že musím aspoň trochu opustit svou komfortní zónu, když si kvůli nedostatku místa nemůžu vzít výbavu, na kterou jsem jinak při cestování zvyklá, že nevím, jestli nezabloudíme, protože během jízdy nemůžem sledovat trasu na GPS, že nemůžu během jízdy spát, protože bych jinak spadla, a hodně dalších věcí, na které si teď nevzpomenu. Když se řítíme po silnici, vnímám okolí tak, jak bych v autě nikdy nemohla. Jasně, je to riskantní, ale dokud jezdíme rozumně, jsem předvědčená o tom, že to za to riziko stojí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama