Příhody s lidma II

28. dubna 2018 v 17:21 | Chiarore |  Příhody s lidma
Dneska jsem na své zatím poslední směně ve sportcentru. Venku je krásně, takže tu není moc lidí a já mám dokonce čas koukat na seriál a mezitím se pokouším učit anatomii na svůj pokus číslo dvě. Piju si v klidu kafe, přemýšlím nad tím, do kolika asi dneska budou rezervace, když do toho přijde jeden z pravidelných hostů a vyhrkne na mě, že se rozvádí.



Viděla jsem ho po delší době a první, čeho jsem si všimla, bylo, že hodně zhubnul. Přišel si domluvit rezervaci, potom že chvilku zůstane a dá si kafe, a pak to začlo. Nejdřív nenápadnou poznámkou, že se včera přestěhoval, a najednou jsem poslouchala o dvaceti sedmiletém vztahu a manželství, ze kterého odešel ze dne na den, když mu minulý týden definitivně bouchly saze. Byl vzrušený stejně jako člověk, který podniká něco nového a i když se bojí, je natěšený na to, co bude dál. Povídal mi o tom, jak se s manželkou postupně odcizili, že už nedokázali najít společnou cestu, když děti vyrostly a že sám pořád nechápe, že to opravdu udělal, ale že se mu moc ulevilo. Taky se svěřil, že ho okolí od toho, co udělal, odrazuje a předpovídá mu, že se k manželce vrátí a že jsou stejně všechny ženské nakonec stejné.

Já jsem v první chvíli vůbec nevěděla, co říkat, ale ujistila jsem ho, že rozhodně nejsme všechny stejné a že stejně jako žena si může i chlap leda polepšit a když se k manželce vrátí, mělo to tak být, ale není to rozhodně pravidlo. Seděl přede mnou člověk, který svoji ženu nikdy nepodvedl (pokud mi říkal pravdu, ale neměl důvod lhát a vždycky mi přišel jako slušný člověk) a který vypadal, že chce žít život i za sebe, tak jsem mu tím chtěla pomoct a myslím, že jsem ho aspoň trochu povzbudila. Možná jsem měla být pohoršená tím, co udělal, ale spíš jsem ocenila, že se zachoval jako chlap a navíc pokud říkal pravdu, nebyla šťastná ani druhá strana, tak snad se zase brzo k tomu štěstí oba dopracují.

Docela mě to vykolejilo. Jsem zvyklá na to, že vztahy kolem mě začínají a končí, ale jelikož většina mých vrstevníků ještě nemá ani děti, natož aby je už měli dospělé, nikdy jsem neslyšela (když nepočítám diskuze z e-mimina, ale to není ono) takhle ucelený životní příběh. Natož aby mi ho vykládal skoro cizí člověk. Spolu s historkama z okolí, které člověk zaslechne, si pak říkám, jak je vlastně vztah křehký a jak snadno se může zničit tím, že spolu dva lidi nemluví a dovolí, aby žili vedle sebe a ne spolu. Zřejmě je to ještě těžší, když do toho přijdou děti a úplně nejtěžší, když děti vyrostou a nedaří se najít nový společný projekt, kterým by se navázalo.

Pán mi na rozloučenou dal radu, ať věci řeším, dokud je čas, a ať nikdy nedopustím, abych druhým ustupovala za cenu toho, že bych už to pak nebyla já, zaplatil kafe a šel nakupovat. Já tady teď sedím a říkám si, jaké je asi tajemství párů, které spolu opravdu vydrží celý život, když se to může v jakékoliv fázi pokazit. Naštěstí pro mě jich kolem sebe mám dost (od jisté doby víc a víc) na to, abych pořád věřila, že je to možné, když oba chtějí a neztratí jeden k druhému respekt a náklonnost. Příběh tohoto pána si ale budu pamatovat a jsem zvědavá, jestli se dozvím, jak to celé dopadlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama