Zážitky z Aerobicmanie

8. srpna 2017 v 16:07 | Chiarore |  Zápisky
Pod pódiem se tísní dav natěšených lidí, kteří začnou tleskat, když nahoru vyběhne jedna z hvězd. Zapne se hudba a show může začít. Ruce tleskají do rytmu, nohy skáčou o sto šest a za výkon je účinkující odměněn ohlušujícím jásotem. Malé překvapení pro mě bylo, že nešlo o další hudební festival ale letní kongres s názvem Aerobicmania Sun day, kde člověk svou účast vykoupí potem a bolavými svaly.


Poslední dobou se opravdu nezastavím. O festivalu už jsem psala. Kromě toho jsem stihla ještě pouťovou zábavu v Kozárově (jako správná holka z vesnice jsem si tam zařádila víc než na celém festivalu) a v úterý si zopakovala fandění Xindlovi X na pikniku v Brně. Jelikož se přede všema ale pořád ještě snažím tvářit jako dívka dbající o své zdraví a pravidelný pohyb (po těch litrech piva mi to všichni úúúúplně věří), šla jsem v sobotu na akci trochu jiného druhu, konkrétně na Aerobicmanii Sun day, kterou organizují ti stejní lidé, u který si dělám kurz.

Co se na takové akci děje? Cvičí. Hodně. Fakt hodně. Tady to bylo pět hodin. Jestli jsem měla strach, že se tam totálně znemožním? To si pište. Ještě k tomu mě začátkém týdne v letním kině kousla nějaká muchnička, která vmžiku vyrobila z mého chodidla měkkou nafouklinu o dvojnásobné velikosti, takže hrozilo, že ani neobuju boty na cvičení. Přesto jsem si řekla, že nebudu bábovka, nasedla v sobotu ráno do autobusu, šaliny a dalšího autobusu, hrdinně odmítla rum, který mi nějaký pán nabízel na zastávce, a nakráčela do kampusu, kde se celá ta akce odehrávala. Tam mě s úsměvem přivítaly slečny, co pomáhaly s organizací, vyfasovala jsem nějaké tyčinky a mohla jsem se jít chystat.

Lekce byly rozdělé do dvou sálů. Výhoda pro mě, protože jsem tak mohla i přes své bodystylingové zaměření nenápadně ignorovat sál s Tabatou a místo toho se zašít na Cardio dance, kde jsem doufala v přiměřené rozehřátí těla před dalším cvičením. Heh, ještě že jsem stála tak, že mě nikdo nenatáčel ani nefotil. Moje "taneční" kreace zdaleka nepřipomínaly plavné pohyby Lenky a Romana ani dokonalou nápodobu jejich choreografie, kterou předváděli ostatní. Spíš jsem si zase připadala jako kdysi na aerobiku, akorát se na mě místo třiceti poskakujících ženských řítilo padesát. A to jsem si myslela, že už jsem se trošku zlepšila.

Poučená svou neohrabaností jsem o přestávce zdrhla do druhého sálu, kde jsem se seznámila s Deep workem. Podle strýčka googla se mělo jednat o cvičení bez bot vycházející z jógy a pilátesu. Google nelhal. Začínalo se hezky v pozici dítěte (sedíte na patách a máte ruce natažené na zemi) a pak už to jelo - prkna, bojovníci, tricepsové kliky, židle a to vše hezky v sestavě, abychom mohli zrychlovat. Když jsem se na konci lekce odplazila s bolavým zadkem k tašce se svačinou, začínala jsem si říkat, že tahle akce nebyla úplně nejlepší nápad.

Konečně byl na řadě Pilates. Snad jen tady můžu říct, že jsem ho v klidu zvládla (fakt, že jsme celou dobu leželi na zemi, s tím samozřejmě neměl co dělat), takže jsem si na chvilku přestala myslet, že jsem takové nemehlo. Po něm měl přijít Total body workout, což mě opět přimělo k svižné výměně sálu a já se tak ocitla na hodině zvané dan.S.A. s pohledným energickým tunisanem v hlavní roli. A tady se můj pocit marnosti opět vrátil, když jsem v choreografii zoufale hledala a nenacházela aspoň jeden známý krok, který bych uměla (třeba step touch).

No, přežila jsem to, pogratulovala si, že jsem se aspoň mohla podívat na pěkného chlapa, a z posledních sil naposled změnila sál, abych si vyzkoušla Port De Bras. Bylo nám slíbeno, že půjde o odpočinkovou lekci na klidné zakončení dne. I tak se účastnila už jenom třetina lidí. A další polovina to zabalila během lekce, protože esteticky dokonalé vlnění rozpažených rukou prováděné hodinu v kuse prostě bylo všechno, jenom ne odpočinkové. Já jsem byla z těch odvážnějších (nebo pitomějších vzhledem k bolestivému probuzení druhý den), co zůstali až do konce a odměnou mi bylo, že jsem se potom mohla vytahovat, jak jsem s přehledem zvládla všech pět lekcí (nikdo známý se mnou nebyl, tak nevěděl, v jaké formě jsem je absolvovala). A protože jsem blbá a nedočkavá a ještě než jsem šla na tuhle šílenost poprvé, zaplatila jsem si vstup na další v říjnu, můžu si machrování ještě jednou zopakovat (když se o tom někomu s širokým úsměvem na rtech zmíním, téměř samým "štěstím" pláču).

Tak to už jsem si užila festivalování, mučení na aerobicmanii a aby platilo ono známé "do třetice všeho dobrého i zlého", čeká mě ještě jedna na mě netradiční akce. O víkendu jedu poprvé v životě na vodu. Pokud se utopím, měla jsem vás všechny ráda, pokud ne, bude opět článek. ;) Užívejte prázdnin a já se loučím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama