Srpen 2017

Večerní příslib

19. srpna 2017 v 19:29 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
VEČERNÍ PŘÍSLIB


Za rande s Tebou bych prodala duši,
podívej, jak mi to dnes večer sluší,
podívej, jaká jsem dnes večer kráska,
z toho by mohla být půlnoční láska.

Nevnímej okolí, jsem přece tady,
ráda Ti ukážu své pěkné vnady,
ráda Tě zasvětím do svého hraní,
nechápu, copak Ti ještě teď brání.

Budu Tvůj instrument, Tvá dravá lvice,
Tvůj zářez na pažbě, než zhasne svíce,
Tvůj příboj na lodi rozkošných věcí,
tak už se nebraň a pojď ke mně přeci.

Titanic na Vltavě

19. srpna 2017 v 13:27 | Chiarore |  Zápisky
Vždy, když přede mnou někdo mluvil o tom, že byl s partou na vodě, popisoval své zážitky jako nejhorší a zárověň nejlepší z těch, co kdy měl. Na jednu stranu věčné dřepění v mokrém oblečení, kempy různých kvalit, nepříjemné sbírání se z vody, když jste se vyklopili pod jezem, na druhou stranu skvělá nálada, po večerech živá hudba, pohledy na okolní krajinu a bary přímo uprostřed řeky. Lákalo mě si to taky zkusit. A po celých jedenácti letech naplánovaných a zase zrušených termínů, překonání strachu z utonutí či ztráty důstojnosti po ochutnávce příliš mnoha dobrot z říčních hospod to konečně přišlo. Jela jsem na vodu.


Zážitky z Aerobicmanie

8. srpna 2017 v 16:07 | Chiarore |  Zápisky
Pod pódiem se tísní dav natěšených lidí, kteří začnou tleskat, když nahoru vyběhne jedna z hvězd. Zapne se hudba a show může začít. Ruce tleskají do rytmu, nohy skáčou o sto šest a za výkon je účinkující odměněn ohlušujícím jásotem. Malé překvapení pro mě bylo, že nešlo o další hudební festival ale letní kongres s názvem Aerobicmania Sun day, kde člověk svou účast vykoupí potem a bolavými svaly.

Zlé sny

6. srpna 2017 v 10:11 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
ZLÉ SNY

Že prý sladké sny,
k čemu, k čertu, jsou!
Tak nás mysli po dni krásném
podle zrazujou.

Přijdou zas a zas,
pokaždé, když spím,
pak jsou se mnou bez lítosti,
než se probudím.

Zatracené sny,
co mě zkouší štvát!
Jejich silou odmítám se
nechat ovládat.

Po takovém snu
vždycky přijde den,
který moc rád ukáže mi,
že sen je jen sen.

Jak jsem byla na festivalu

1. srpna 2017 v 14:08 | Chiarore |  Zápisky
A je to tady. Jak jsem slibovala, přichází žhavý report z mého historicky prvního hudebního festivalu. A hned na úvod musím říct, že jsem měla při jeho výběru šťastnou ruku. Existuje-li totiž nějaké hodnocení festivalů podle náročnosti, byl tenhle první ročník Moravafestu ideální příležitostí pro festivalové amatéry, kterým se nechce rovnou do divočiny typu Votvírák nebo Benátská noc. Věkový průměr účastníků byl cca třináct let, místa pro stany habaděj, účast vlažná a na záchodech ani u stánků žádné fronty. A pokud nepočítám divnou existenci, která kamarádce sebrala právě koupené pivo, aby ho vyhodila a vzápětí ji pozvala na nové, nevyskytovali se zde ani podezřelí chlápci, kvůli kterým bychom měly potřebu mít při sobě baseballovou pálku na nutnou obranu. Jelikož bude tenhle článek "trochu" delší, rozdělila jsem ho do několika kategorií (a vůůůbec to není tím, že se v původní verzi nevyznala ani pisatelka, natož čtenáři)