Kam se nikdo nedívá

15. května 2017 v 16:58 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Všimla jsem si, že se blíží krásný pátý rok, kdy je tenhle blog v chodu (i když s malýma časovýma mezerama). Je to asi nejdelší doba, kdy jsem měla aktivní blog, aniž bych ho smazala. Nebudu lhát, asi na mikrosekundu mě napadlo, že bych to smazala i tady a začla někde jinde s čistým štítem, ale pak jsem si uvědomila, že by to byla škoda. Přece jen už mi není šestnáct, abych v záchvatech ničila několikaletou práci. A navíc mám teď zrovna období, kdy nemám tolik času na osobní život a aspoň si to vynahrazuju psaním tady, když se nudím v práci (ještě že to nečte můj šéf, na premii za mimořádné pracovní nasazení by to asi nebylo).

Podobné články většinou svádí k rekapitulaci toho, co se dělo v uplynulých letech. Já jsem něco naznačila v článku o tom, jak se mám, takže není třeba něco dodávat. Jenom bych veřejně (tedy tak veřejně, jak to moje anonymní já umožní) chtěla poděkovat rodině za to, jak mě podržela, když přišlo období, kdy mi vážně nebylo dobře. Píšu to vlastně celou dobu, co tenhle blog mám. Rodina je moje jistota a dokud tady budou, nemůže se stát, že bych byla někdy sama. Teď už jsem to zase já, možná dokonce i veselejší a akčnější než jsem bývala, ale vím, že kdyby přišlo špatné období, budou tady pro mě a já se tu budu snažit být pro ně. Docela mě mrzí, že to není taková samozřejmost, jak by člověk myslel. Popravdě když mám usuzovat z toho, co vidím kolem sebe, jsme se sestrou jedni z mála šťastlivců, kteří ví, že je rodiče bezpodmínečně milují a milovat budou, ať se stane cokoliv.

No, to je asi vše, co jsem chtěla napsat. Přeju hezký začátek pracovního týdne a dál už tu mám jenom básničku.


KAM SE NIKDO NEDÍVÁ


V úkrytu a bez lidí,
kde mě nikdo nevidí,
anonymně, bez obav,
bez pomluv či špatných zpráv.

Tam, kde zatím není znám
facebook ani instagram,
kde si můžu, co chci psát,
před světem se schovávat.

Moje místo, moje zem,
proto stále chodím sem,
pátý rok a chci i dál
sdílet radost i svůl žal.

Bez přetvářky, bez lhaní,
pro mou radost ze psaní,
bez cenzury, formalit,
tady jsem tím, kým chci být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne Lucienne | Web | 9. června 2017 v 19:29 | Reagovat

Krááásná. Nádherně se ti to rýmuje, naprosto přesný rytmus :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama