Jak jsem se rozhodla stát trenérkou

25. května 2017 v 8:53 | Chiarore |  Zápisky
Za všechno může novoroční předsevzetí. Obvykle nejsem ten typ, co by si na konci roku vypisoval seznam věcí, které v příštím roce určitě, ale URČITĚ musí stihnout. Neplánuju změnu práce, cestování, hubnutí ani podobné blbosti, které si každý slibuje a potom se na ně vyprdne. Na konci roku 2016 jsem se ale rozhodla, že udělám výjimku a jedno předsevzetí si dám. Rozhodla jsem se přihlásit na trenérský kurz. A překvapivě jsem toto předsevzetí i dodržela.


Asi bych mohla nejdřív upřesnit, o jaký kurz se konkrétně jedná. Jeho název je Trenér bodystylingu a pokud ho úspěšně absolvuju (o čemž začínám pochybovat, ale o tom později), budu mít certifikát na to, že můžu své klienty legálně mučit na skupinových lekcích zaměřených na posilovací cvičení (například mnou milovaný bodyform popisovaný ve starších článcích). Proč bodystyling? No, i když se to tady na blogu hemží vílíma básničkama, fakt je, že nejsem žádná křehká květinka ani něžná princezna a zaměření na elegantní aerobik nebo pilates by pro mě nebylo to pravé. Navíc se mi docela líbí představa, že se svou kupou nabušených svalů třeba jednou zvládnu přeprat chlapa (nebo budu aspoň dost rychlá, abych mu sprintem utekla, když to nevyjde). Vzhledem k mé slabosti pro noční procházky se to i hodí.

Jak takový kurz probíhá? Základní část tvoří tři celovíkendová školení, kde se vás snaží naučit pracovat s hudbou, přiblížit metodiku stavby skupinové lekce a učení prvků, vysvětlit, proč fakt není dobré večer před cvičením vypít půlku baru (tím je myšlena přednáška z výživy a jejího vlivu na metabolismus) a poučit o správném vystupování a osobnosti instruktora. Jo, přesně tak, zhruba hodinu jsme věnovali tomu, jak by měl instruktor vypadat, mluvit, tvářit se a působit na lidi (po té přednášce mi bylo, jako kdyby se ze mě měla stát všemi sledovaná celebrita, a má touha stát se trenérkou se o dost zmenšila). Nakonec se přidá celkem šest hodin anatomie, při kterých přímo cítite, jak vás opouští vůle žít, a aby vás trenéři nějak probrali, máte každý den proložený pár hodinkama cvičení.

Na oněch pár hodinkách cvičení jsem ke svému nemilému překvapení zjistila, že jsem se učení aerobikových sestav nejen nevyhla, ale dokonce se po mně chce ještě přesnější provedení než u trenéra aerobiku, protože, no, u mamba se vám zmrzačí míň lidí než u špatně provedeného výpadu. Jak se zdá, bodystyling vychází právě z aerobiku a já jsem najednou musela umět poskakovat v rytmu hudby (a vypadat krásně, svěže, energicky a pozitivně, jak vím z Osobnosti instruktora), znát názvy prvků a umět je včas zahlásit lidem, aby věděli, že je mají začít dělat. Mojí náladě nepřidalo ani zjištění, že zatímco já jsem v trenérských vodách naprostý nováček, všechny mé kolegyně z kurzu už vedou vlastní hodiny a jediné, co jim chybí, je licence. Takže když to shrnu, všechny tři víkendy jsem se buď nudila nebo byla za blbečka, protože jsem se strašně pomalu učila věci, které ostatní holky dávno uměly. A nepřidalo mi ani to, že byly skoro všechny ještě na střední a obědvaly zásadně salát s kus kusem a podobné zdravé mňamky (žádnou ženskou nepotěší, když si ve čtyřiadvaceti připadá jako stará nenažraná babka). O tom, že všechny od malička cvičí a jezdí po závodech, ani nemluvím.

Moje tři víkendy utrpení naštěstí už skončily a kromě nějakých povinných workshopů a skupinových lekcí mě ještě čeká závěrečná zkouška. Trenéři se nás snažili utěšit tím, že ji dá každý nejpozději napodruhé, takže se nemáme čeho bát, a i řidičák byl možná těžší (vzhledem k mým řidičským schopnostem to tím opravdu nevylepšili). Já jenom doufám, že mají pravdu. A než se o tom přesvědčím, pokusím se ještě v čase, co zbývá do zkoušek, vylepšit svoji fyzičku, protože hádám, že správnému trenérovi by druhý den po cvičení nemělo dělat problém zmáčknout pumpičku od mýdlenky, protože ho to bolí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama