Co je nového

5. května 2017 v 23:19 | Chiarore |  Zápisky
Už je to hoooodně dlouho, co jsem sem naposled přidala i něco jiného než básničku. Může za to fakt, že se v mém životě buď nedělo vůbec nic nebo naopak tolik věcí, že nebyl čas psát. Ale říkám si, že jestli sem chodí ještě někdo z vás, kteří jste sledovali můj blog od začátku, zajímalo by vás, jak si Chiarore vede. Ne všechny změny byly pozitivní a sluníčkové, ale takový je život a člověk se s ním musí poprat, jak nejlépe dovede.



Už přes půl roku bydlím ve společnosti milé svobodné matky, se kterou si sem tam dáme dvojku a nadáváme na mužské plemeno, abychom následně vzaly útokem jistý seznamkový portál a domluvily si rande. Ani jedna jsme neměly za celou dobu štěstí a jak šel čas, obě jsme své snažení vzdaly a naše profily, budiž je jim země lehká, natvrdo zrušily. Řekly jsme si, že radši budem samy a veselé než neustále na lovu s nervama v kýblu.

Jelikož se už nemusím zaobírat chlapama, vrhla jsem se jako správná nezávislá žena na budování své kariéry, což v praxi znamená, že lítám mezí prací a brigádou, beru každý přesčas a do toho ještě supluju uklízečku, protože ty naše obě najednou skončily. Nestěžuju si, práce mě baví a díky svému workoholismu platím za nejcennějšího člena týmu (ehm, aspoň si to o sobě můžu myslet, pokud zaměním kvalitu s kvantitou). A abych toho neměla málo, odstartovala jsem na začátku dubna kurz na trenérku bodystylingu. Ano, já, která jsem cvičení nesnášela a dokonce si ze své, hmm, fyzičky dělala legraci (důkazy ZDE a ZDE). Jestli mě nezničí přesčasy, bude to určitě ten kurz, protože jsem ještě nikde jinde nezažila, aby ode mě čekali tři hodiny nadšeného poskakování do rytmu aerobikové choreografie a hned potom bezchybné odcvičení brutální hodiny intervalového tréninku, po kterém jsem před každou cestou po schodech začla dopředu skučet bolestí. Bohužel se zdá, že jak tam člověk jednou vleze, peníze mu nikdo nevrátí, takže budu muset přetrpět ještě zbytek kurzu a nějak se poprat se závěrečnýma zkouškama, které mě čekají někdy v půlce června.

I když nechápu, jak se mi to daří, pořád mi zbývá trocha volného času na dělání pitomostí. Díky tomu jsem si vyzkoušela například půlnoční procházku z centra Brna na Vinohrady, kde teď bydlím, ten skvělý pocit, když mi kluk pošle ne stolku drink s kytičkou a já mu za to napíšu na ubrousek telefonní číslo (u čehož taky zůstalo, chlapec se k mé obrovské úlevě už neozval), nebo pozvání na mezinárodní večeři od party lidí, se kterýma jsme se s kamarádkou viděly dva dny předtím poprvé. Taky znova vnímám, když fouká večerní vlahý vítr, který zve člověka na procházku či dokonce proběhnutí ve tmě. Tam, kde teď bydlím, je z jednoho místa krásný výhled na celé Brno. Připadám si tam jako na vrcholku světa, kde dole leží všechny starosti a já se na ně jenom koukám. Je to osvobozující.

To je asi tak všechno. Měla bych jít spát. Zítra brzo vstávám, protože pojedu po deseti letech vlakem do Budějovic za kamarádkou a pár dní u ní pobudu. Už se na tu romantiku rozvrzaných vagónů a strašidelných záchodů těším! Kdo by taky ne :D Tak přeju hezký prodloužený víkend a ahoj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 6. května 2017 v 20:54 | Reagovat

Také přeji pěkný víkend, ať se daří :-)

2 Chiarore Chiarore | 9. května 2017 v 13:02 | Reagovat

[1]: Opožděně děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama