Květen 2017

Když se nikdo nedívá

27. května 2017 v 23:18 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Už jsem dlouho nenapsala básničku na Téma týdne. A to tenhle blog byl původně určený jen na ně. Dnešní básnička není moc pozitivně laděná, ale aspoň si odpočinete od mých (rádoby) vtipných článků.


KDYŽ SE NIKDO NEDÍVÁ

Každý den vstát,
každý den žít,
být tak moc dobrá, jak dokážu být,
zakrýt svůj cit
a posílit tělo,
pak snad vše bude tak, jak by být mělo.

Každý den spát,
každý den snít,
doufat, že hrozné sny nebudu mít,
znavený zrak
a má síla vůle,
bojovat za svoje veliké cíle.

Každý den hrát,
každý den chtít
na dno svých možností s rizikem jít,
schovaný žal
za pevnou hrází,
hloupý, kdo na všechno srdce své vsází.

Jak jsem se rozhodla stát trenérkou

25. května 2017 v 8:53 | Chiarore |  Zápisky
Za všechno může novoroční předsevzetí. Obvykle nejsem ten typ, co by si na konci roku vypisoval seznam věcí, které v příštím roce určitě, ale URČITĚ musí stihnout. Neplánuju změnu práce, cestování, hubnutí ani podobné blbosti, které si každý slibuje a potom se na ně vyprdne. Na konci roku 2016 jsem se ale rozhodla, že udělám výjimku a jedno předsevzetí si dám. Rozhodla jsem se přihlásit na trenérský kurz. A překvapivě jsem toto předsevzetí i dodržela.

Můj vztah k běhání

20. května 2017 v 12:00 | Chiarore |  Zápisky
Než začnu s článkem, chtěla bych jen napsat, že mě těší, jak návštěvnost tohohle blogu prudce vzrostla, když jsem začla být zase aktivní. Dokonce jsem narazila mezi mými fanoušky i na pár překvapení (tímto zdravím slečnu, která mě sledovala i během dovolené na Srí Lance). Píšu sice hlavně pro sebe, ale i tak mě těší, když vidím, že sem někdo chodí pravidelně a tím pádem ho asi opravdu baví číst moje výplody :)

Nový vzhled blogu

18. května 2017 v 14:18 | Chiarore |  Oznámení
Tradááááá! Můj blog má nový kabátek, kdybyste si toho nevšimli :D Nic proti předchozímu vzhledu, ale byl hrozně depresivní a hlavně mě v poslední době tahalo to světlé písmo za oči (holt nemládnu). Vím, že je to docela změna. A jelikož se ta změna udála zrovna v době, kdy mám chuť na barvičky (zrovna dneska jsem byla u kadeřnice a díky její růžové křídě to jde vidět i na mých vlasech), vypadá to tu momentálně jako v pokojíčku sedmileté holky. No, třeba mě na podzim tahle mánie přejde a nastavím tu něco tmavšího, ale prozatím to nechám tak. A když si vezmu, kolik potu a dřiny mě stála jenom úprava obrázku (použila jsem profi program - windowsácké Malování), nejspíš tu to prozatimní nastavení vydrží zase nějakých pět let. To je tak, když je někdo blondýna...

To byla dneska jen taková informační vsuvka. Přeju hezký zbytek dne a užívejte si sluníčka :)

Já jako hospodyňka

17. května 2017 v 11:22 | Chiarore |  Zápisky
Tohle téma už jsem za posledních pár let načínala několikrát. Bohužel jsem ještě nepřišla na to, jak ho pojmout tak, abych z toho nevyšla jako naprostý tragéd a žena k vedení řádné domácnosti naprosto nevhodná. Ale teď si říkám, že když můžu svoje "hospodaření" omluvit nedostatkem času (fakt, že teď píšu na blog místo toho, abych si uvařila pořádný oběd, beru jenom jako drobný detail), třeba nebudu působit tak opovrženihodně.

Kam se nikdo nedívá

15. května 2017 v 16:58 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Všimla jsem si, že se blíží krásný pátý rok, kdy je tenhle blog v chodu (i když s malýma časovýma mezerama). Je to asi nejdelší doba, kdy jsem měla aktivní blog, aniž bych ho smazala. Nebudu lhát, asi na mikrosekundu mě napadlo, že bych to smazala i tady a začla někde jinde s čistým štítem, ale pak jsem si uvědomila, že by to byla škoda. Přece jen už mi není šestnáct, abych v záchvatech ničila několikaletou práci. A navíc mám teď zrovna období, kdy nemám tolik času na osobní život a aspoň si to vynahrazuju psaním tady, když se nudím v práci (ještě že to nečte můj šéf, na premii za mimořádné pracovní nasazení by to asi nebylo).

Podobné články většinou svádí k rekapitulaci toho, co se dělo v uplynulých letech. Já jsem něco naznačila v článku o tom, jak se mám, takže není třeba něco dodávat. Jenom bych veřejně (tedy tak veřejně, jak to moje anonymní já umožní) chtěla poděkovat rodině za to, jak mě podržela, když přišlo období, kdy mi vážně nebylo dobře. Píšu to vlastně celou dobu, co tenhle blog mám. Rodina je moje jistota a dokud tady budou, nemůže se stát, že bych byla někdy sama. Teď už jsem to zase já, možná dokonce i veselejší a akčnější než jsem bývala, ale vím, že kdyby přišlo špatné období, budou tady pro mě a já se tu budu snažit být pro ně. Docela mě mrzí, že to není taková samozřejmost, jak by člověk myslel. Popravdě když mám usuzovat z toho, co vidím kolem sebe, jsme se sestrou jedni z mála šťastlivců, kteří ví, že je rodiče bezpodmínečně milují a milovat budou, ať se stane cokoliv.

No, to je asi vše, co jsem chtěla napsat. Přeju hezký začátek pracovního týdne a dál už tu mám jenom básničku.


KAM SE NIKDO NEDÍVÁ


V úkrytu a bez lidí,
kde mě nikdo nevidí,
anonymně, bez obav,
bez pomluv či špatných zpráv.

Tam, kde zatím není znám
facebook ani instagram,
kde si můžu, co chci psát,
před světem se schovávat.

Moje místo, moje zem,
proto stále chodím sem,
pátý rok a chci i dál
sdílet radost i svůl žal.

Bez přetvářky, bez lhaní,
pro mou radost ze psaní,
bez cenzury, formalit,
tady jsem tím, kým chci být.

Hraju si na dobrodruha

11. května 2017 v 10:27 | Chiarore |  Zápisky
Po dlouhé době jsem měla volný víkend a dokonce k němu připadnul i státní svátek, tak jsem se rozhodla, že nebudu sedět doma, a podívám se do světa. Jako cíl své cesty jsem si vybrala České Budějovice, kam se odstěhovaly už dvě z mých dobrých kamarádek. A jelikož jsem od přírody dobrodružka a romantička, zvolila jsem si cestu vlakem (fakt, že se bojím jezdit tak daleko autem a autobus byl dražší, vůůůůůbec nehrál roli).

Co je nového

5. května 2017 v 23:19 | Chiarore |  Zápisky
Už je to hoooodně dlouho, co jsem sem naposled přidala i něco jiného než básničku. Může za to fakt, že se v mém životě buď nedělo vůbec nic nebo naopak tolik věcí, že nebyl čas psát. Ale říkám si, že jestli sem chodí ještě někdo z vás, kteří jste sledovali můj blog od začátku, zajímalo by vás, jak si Chiarore vede. Ne všechny změny byly pozitivní a sluníčkové, ale takový je život a člověk se s ním musí poprat, jak nejlépe dovede.