Jak žiju

5. listopadu 2013 v 15:29 | Chiarore |  Zápisky
Už jsem tady strašně dlouho nic nepřidala, proto jsem se rozhodla aspoň poreferovat o tom, co dělám, když netvořím. Vlastně toho moc není, ale když se to poskládá, sežere mit o veškerý čas.


Za prvé, učím se být hospodyňkou. Od května nebydlím v pohodlí u rodičů, ale s přítelem. A od té doby už jsem se naučila žehlit (kupodivu bez zranění), prát (nejtěžší bylo přijít na to, jak pračku zapnout, protože to v manuálu jaksi zapomněli napsat), vařit (no, většinu jídel pořád musí vařit přítel, ale už umím buchty, které mu zas nejdou, tak si nestěžuje) a nacpat svoje oblečení do neuvěřitelně malého prostoru (pořád jsme se nedostali ke koupi další skříně).

Za druhé, znova jsem se rozhodla cvičit. Po svých předchozích neúspěšných pokusech jsem myslela, že jsem odsouzená k tomu mít pár kilo navíc, a nějakou dobu jsem to tak nechala. V červenci ovšem díky sestrou prozrazeném maminčině komentáři o mém obličeji ("má pusu jak křeček") nastala změna. Tentokrát jsem se nepokoušela o jednotýdenní chození do fitka ani o krátkodobé chroupání mrkve. Vzala jsem to trochu důkladněji. Začala jsem doma pravidelně cvičit (funění v soukromí není tak zlé jako před partou vysportovaných žen) a pořádně jíst. Nebylo to tak hrozné, jak jsem si myslela. Cvičení u mě představovala půl hodinka s Jillian Michaels a jídla jsem si musela začít chystat víc než předtím, takže zmizel hlad (i když jsem se nemohla řídit ukázkovými jídelníčky z katalogů, protože z těch bych umřela hlady). A výsledek? Při své výšce 173 cm jsem za necelé čtyři měsíce spadla z 72,5 kilo na 65. Neměla jsem nadváhu ani předtím a ne vždycky jsem svůj jídelníček dodržovala (někdy se tam připletla čokoláda, vínečko a podobní nezbedníci), takže jsem ani rychlejší úbytek váhy nečekala. Po dlouhé době jsem tak se sebou opravdu spokojená a nejvíc mě těší, že jsem se nemusela moc hlídat v jídle a stejně jsem zhubla.


Za třetí, snažím se poskládat svoje úplně první tisícovkové puzzle. Můj dosavadní rekord je sto šedesát dílků někdy z osmi let, takže je jasné, že nejsem žádný nadšenec. Obrázek na těch puzzlích mě ale tak okouzlil, že jsem se rozhodla svoji nechuť ke skládání překonat a pustit se do díla. Vidina krásného obrázku bohužel zastínila fakt, že šedá kočka na šedém pozadí nebude pro začátečníka jako já nejlepší volbou. Po půl roce aktivního skládání (dobře, možná jsem puzzle přes léto šoupla nenápadně na skříň) jsem se dostala teprv do poloviny a to mám za sebou lehčí část. Jsem optimista, jednou svůj obraz dokončím, ale je to pěkný žrout času, tak to nejspíš nebude v tomhle roce.

No a za čtvrté... Za čtvrté už mě nic nenapadá :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sue sue | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 17:46 | Reagovat

jééé, ja se už teším až vypadnu od rodičú, chci si žít po svém... Závidím ti :D a to cvičení je také skvělé, pomáhá to uvolnit telo i  mysl a to že se z toh i hubne, je jen příjemné plus :) Na jídelníčky nemám nikdy dost sebezapření, když na mně ten karame tak sladce volá :33

2 mengano mengano | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 8:31 | Reagovat

Jejda, to jsem ráda, že žiješ. Už jsem si několikrát říkala, kam se poděla moje oblíbená víla :-)

3 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 3. prosince 2013 v 23:46 | Reagovat

Takže se máš fajn, tak to ti přeju :-)na všechno přijdeš, život tě naučí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama