Březen 2013

Poslouchej

27. března 2013 v 20:32 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Konečně jsem našla ta správná slova.

Kouzelník

26. března 2013 v 18:32 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Tahle je z listopadu. Asi jsem se nudila v práci :)


KOUZELNÍK


Žádná velká představení,
rychlý výpad na překážku,
rozbití a rozdrcení,
to ten pravý hravě umí.

Nezná marné litování,
pohledem tě spoutá navždy,
probudí a popohání,
ve tvých žilách krev už šumí.

Neutíkej bez přestání,
kouzelník tě vezme zpátky,
nikdo už tě neodhání,
pusť ho dovnitř svými vrátky.

Neboť slasti bolest tlumí.

Telefon

16. března 2013 v 17:41 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Napsáno podle zadaného slova :)




TELEFON


Telefon zazvoní v ztemnělém pokoji,
kdosi hned vykřikne, že se nic nebojí,
nevadí, že se mu nápadně třepe hlas,
přece se nevydá stínům všem napospas.

Nadále telefon na stolku vyzvání,
človíček v koutku mu vůbec v tom nebrání
snaží se zamlčet obavu velkou svou,
že si ho bubáci za chvíli odnesou.

Přece jen nakonec podlehne zvonění,
pomalu blíží se v plastovém brnění,
malinko zaváhá, úplně nakrátko,
než ručkou uchopí masivní sluchátko.

V sluchátku uslyší hlas svojí maminky,
úsměv hned rozzáří obličej celinký,
maminka domů se pomalu navrací,
šanci už nemají fiktivní bubáci.

Místo, kde chci žít

14. března 2013 v 19:47 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
MÍSTO, KDE CHCI ŽÍT


Místo, kde chci bydlet ve svém věčném snění,
není u nás známé ani z vyprávění,
nosívám ho v hlavě, ve své fantazii,
právě tam mé touhy spokojeně žijí.

Je to místo krásné, plné jarních květů,
ukrývá má přání v hvězdném amuletu,
spávala bych v domě za pavoučí brankou,
sama sebe nazvu snovou kapitánkou.

Místo, kde chci bydlet, pro moc lidí není,
když ho někdy zničím, skončí v zapomnění,
však proč ničit něco, co je částí mojí,
tohle krásné místo vždy mě uspokojí.

Rozmazané tváře

1. března 2013 v 11:48 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Tohle je asi moje první básnička psaná volným veršem. Má kolem jednoho roku, tak ještě nejde o vykopávku :)



ROZMAZANÉ TVÁŘE



Jen přízraky kolem se toulající,
občas si přečteš, když jeden z nich odejde,

zamrkáš,

povzdechneš

a víc se nestaráš,

patří to k životu,
dokud jsou cizí.

Pondělní noviny v poklidu pročítáš,
na stránce deset ses královsky pobavil,

pak však

tam na další,
na stránce jedenáct,

zastavíš,
zaostříš

a úsměv zmizí.