Proměněná

27. února 2013 v 13:53 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Není to úplně dobré. Mám teď zásek jak hrom a verše, které se tlačí ven, nějak nemůžu zachytit. Už se vám to někdy stalo? Mi jenom párkrát a pokaždé je to k zešílení. Zatím zveřejním jeden ze svých pokusů, abyste věděli, že pořád žiju.




PROMĚNĚNÁ


Já jsem dívka k pohledání,
co hned hochy neprohání,
já jsem dívka bez závazků,
ze všech sil se bráním svazku.

Nemám ráda plané řeči,
když je slyším, ztuhnu v křeči,
kamarádům svým jsem k zlosti
kvůli tvrdé upřímnosti.

Kluci odtud utíkají
ani mě líp nepoznají,
přiznávám, to je má vina,
jsem jen zlá a nikdy jiná.

Moc se bojím citu síly,
zchladnu rychle, v první chvíli,
jsem jak z ledu, pravá dáma,
ta, co bývá vždycky sama.

Zřejmě je to všechno málo,
nedávno se něco stalo,
oheň zaplál v cizím oku,
teď mě vlastní bez nároků.

Cítím, jak mé srdce taje,
teď mě uvnitř krásně hřeje,
něčí úsměv spát mi nedá,
ve snech se moc těžko hledá.

Nově věci přicházejí,
staré s pláčem odcházejí,
odchází i chladná maska,
a co přijde? Že by láska?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | E-mail | Web | 4. března 2013 v 8:56 | Reagovat

Že by konečně padla kosa ná kámen? :-)

Můžu?:
Moc se bojím citu síly
zchladnu rychle, v první chvíli
... atd

2 chiarore chiarore | Web | 4. března 2013 v 15:41 | Reagovat

[1]:  Jojo, přesně na tuhle část už mě stihla upozornit maminka :D Básnička se mi nelíbí, její význam jsi ale vyluštila dobře ;)

3 mengano mengano | E-mail | Web | 4. března 2013 v 15:58 | Reagovat

[2]: Mně se tedy líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama