Opět posiluju

15. listopadu 2012 v 18:53 | Chiarore |  Zápisky
Týden se s týdnem sešel a já jsem šla spolu se Šárkou a Janou opět na lekci body form. Po té minulé mě sice bolelo celé tělo, ale nechtělo se mi vycouvat, když už jsem jednou začla. Navíc, jak jsem zjistila, doktoři opravdu nekecají a cvičení mi hrozně pomohlo na záda. To byla s dobrým pocitem ze sebe sama dostačující motivace, takže jsem se přemohla. Nakonec, všechno, co mi tam mohli provést, mi už provedli, tak jsem si myslela, že když jsem cvičení přežila jednou, přežiju ho i podruhé.


Znáte přísloví "nikdy neříkej nikdy"? Je to jedno z mých nejoblíbenějších. A během včerejší lekce jsem si na něj opět vzpomněla. To když jsem si říkala, že jsem nikdy neměla tvrdit, že už mě nic horšího nečeká.

Že bude nejspíš něco jinak, jsem si uvědomila už ve chvíli, kdy jsem na místě své hyperaktivní cvičitelky viděla cvičitele. Byl to takový svalnatý blonďák s moc pěknýma očima a my jsme se po sobě vyděšeně podívaly hned, jak jsme ho spatřily. Svalnatí blonďáci jsou totiž skvělí na obdivování, ale už horší na cvičení. Když vám předcvičuje někdo takový, máte tendenci myslet akorát na to, jak jste nemotorní, vypadáte hrozně a že vám tečou špeky. Já jsem navíc byla čerstvě po návštěvě kadeřnice, takže mi bylo jasné, že se bude červeň na mých tvářích vyjímat ještě víc (vlasy jsem měla jak rozsvícenou žárovku, což v kombinaci s rajčatovým obličejem vážně budí strach). Nejspíš viděl všeobecnou nervozitu (mezi cvičícími nebyl ani jeden chlap), takže rychle vysvětlil, že je jenom záskok za nemocnou kolegyni. Trochu se nám ulevilo. Tedy aspoň do doby, než se širokým úsměvem na rtech oznámil, že si dáme trochu svižnější rozcvičku.

S odstupem času si uvědomuju, že to byl dobrý tah. Po jeho "trochu svižnější" rozcvičce mi bylo srdečně jedno, jak vypadám a jestli mi někde něco překypuje. Lapala jsem po dechu a když jsem slyšela, že rozcvičení už jsme a můžeme přejít k pořádnému cvičení, pokoušely se o mě mdloby. Ještě lepší bylo, že tento zaskakující cvičitel s námi posiloval partie obráceně, než je zvykem. To znamená, že jsme začali vleže u nohou, pokračovali bříškem a pak přešli na záda a na ruce. Víte, posilovat podle zavedeného pořadí má logiku. Když si totiž odrovnáte nohy, těžko se vám na nich potom stojí, abyste mohli něco udělat i se zbytkem těla. Nějak jsem je donutila poslechnout, ale stálo mě to hodně úsilí a jak jsem si všimla, nejen mě. Jana se taky sotva držela. Ale překvapila mě smějící se Šárka. Očividně jí posilování nevadí, protože měla dost energie na rozesmívání Jany, kterou jsem kvůli tomu dost litovala (když máte mít zatažené půlky a držet břicho silou nahoře, může pro vás být výbuch smíchu smrtící), a pomrkávání na mě, když jsem se na ni náhodou podívala. Což jsem se snažila nedělat, protože jsem měla hodně práce sama se sebou. Ještě víc než minule jsem se pokoušela dělat cviky správně (asi na mě přítomnost pěkného cvičitele přece jen zapůsobila) a i když mi to tak úplně nešlo (moje nohy na závěrečném protažení dostaly něco jako epileptický záchvat, takže jsem je absolutně nemohla donutit zůstat v té správne poloze), byla jsem na konci sama se sebou celkem spokojená. Koneckonců vydržela jsem až do konce a mám v plánu si to další týden zopakovat. Jenom by bylo fajn, kdybych dneska při kýchnutí málem nespadla na zem, jak mi od náhlé bolesti povolily všechny svaly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 15. listopadu 2012 v 19:42 | Reagovat

Však jsem se už na pokračování tvého úsilí skutečně těšila, tušila jsem, že se zase budu mít čemu smát, píše to tak prímově, že si to všechno uplně dovedu představit! :-D Škoda, že tam nemůžu být s tebou aspoň jako muška zlatá! :-)  :-D

2 mengano mengano | E-mail | Web | 21. listopadu 2012 v 20:49 | Reagovat

Po prvních pěti minutách by mi musel někdo vykopat rychle hrob :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama