Annie

2. listopadu 2012 v 21:01 | Chiarore |  Zápisky
Annie... Smrtící kombinace pěti písmen popisující to nejroztomilejší a nejhroznější stvoření pod sluncem. Jestli vás jako první tvor odpovídající popisu napadla kočka, vězte, že jste měli úplnou pravdu.







Takhle můj miláček vypadal, když jsem ho poprvé uviděla. Bylo to na výstavě v Brně, kde spolu se třemi sestřičkami a jedním bratříčkem soutěžila o nejkrásnější vrh (samozřejmě zvítězili). Do tehdy tříměsíčního koťátka jsem se zamilovala a jelikož rodiče věděli, že jsem po britce toužila už dlouho, po třech kolečkách kolem pavilonu, vytrvalého přemlouvání a souhlasu nic zlého netušící sestry souhlasili a Annie mi koupili. Byla jsem nadšená. V té době jsme už jednu kočku doma měli (Zuzku), jenže ta nesměla do domu a já jsem si představovala, jak se konečně budu moct s mým miláčkem u počítače mazlit, spát s ním v posteli a pozorovat, jak si hraje s vábničkou.

Den D (Dovezení Annie domů) nastal kvůli dovolené až o dva měsíce později. Nemohla jsem se dočkat. Nadšeně jsem se dívala, když Annie sama vlezla do otevřené přepravky (byla ještě malá trubka a nevěděla, k čemu ta divná budka slouží) a po podpisu smlouvy jsme si ji konečně mohli odvézt domů (což se neobešlo bez smutnění, protože chovatelka kočky skutečně miluje a s koťátkama se těžko loučila). Nesla jsem přepravku jako nejcennější poklad, celou cestu jsem na drobečka dávala pozor a doma strávila hodinu čekáním, než Annie vykoukne zpod postele, pod kterou po vypuštění na svobodu zaběhla. Čekání se vyplatilo, protože když se kráska otrkala, začala příst a se všemi členy rodiny se hned kamarádila. Udělala dojem i na návštěvu, co se na ni byla podívat. Zkrátka nádherné zakončení výpravy. Tak a tady by měli ti, co si někdy chtějí pořídit kočku, přestat číst.

Nikdo mě nepřipravoval na to, co přišlo potom. Za prvé, Annie předla. A předla pořád. I v noci, kdy ignorovala fakt, že by paničky rády spaly. Za druhé, velice rychle objevila, že právoplatná panička (já) na noc nesundává náramky a na jednom z nich visí přívěsky, které se dají ožírat. Za třetí, vytouženému společnému spaní v jedné posteli předcházelo půlhodinové pochodování sem a tam po paniččině těle, po kterém si ta potvora konečně lehla, nabrala síly a za pět minut zase pochodovala. A pak tu bylo příšerné za čtvrté. Neomylně ze všech hraček vybrala jedinou, co chrastila, a s tou si po zbytek noci hrála. Nevyspala jsem se ani já, ani sestra a zatímco my jsme musely druhý den vstávat a něco dělat, milé kotě se rozvalilo na konci mé postele a tam skoro celý den chrnělo. Budit nás ho ani nenapadlo, jelikož kočky mají kliku a když spí, jsou strašně roztomilé. A kdo by budil roztomilého tvorečka?

Dnes má Annie rok a půl. Náramky už mi neožírá, předení omezila na minimum a v mé posteli spí v noci, kdy má (zrovna teď se mi rozvaluje někde na chodidlech a strašně hřeje). Andílek z ní ale není ani náhodou. Právě naopak. Její největší zábavou je otvírat šuplíky (nejraději má ty s oblečením), vyházet jejich obsah a pak tam spokojeně zalehnout. Taky strašně ráda přechází přes moji klávesnici, když mám puštěný film, čímž mi popřehazuje všechno nastavení a já se najednou dívám na milimetrový čtvereček místo obrazu a netuším, jak to vrátit do původního stavu. Co mě ale vytáčí nejvíc, je její záliba v kradení mých štětců. Jako každá slečna občas potřebuju vylepšit svůj obličej a k tomu účelu mám několik kosmetických vychytávek včetně zmiňovaných štětců. No a Annie se asi zalíbily, protože si v mžiku zapamatovala, ve které taštičce je schovávám, a když jsem ji nechala otevřenou, všechny mi vytahala. Tak se to opakovalo několikrát, až jsem se naštvala a taštičku odnesla do bezpečí. Ona je ale mazaná a vždycky, když si taštičku přinesu zpátky, snaží se nějaký štětec šlohnout. Nakonec jsem jeden vyřadila a když se potřebuju v klidu upravit, hodím jí ho na hraní, abych měla klid. Zatím se to osvědčilo, ale už trnu, co si můj mazlíček vymyslí příště...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kelíns Kelíns | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 17:14 | Reagovat

Je krásná. Chováním mi připomíná mého pejska. Také jsem se kvůli němu nevyspala, ale nekouše mi náramek, místo toho vždycky šlohne botu a já ho musím honit po zahradě. Ale zvířátka jsou roztomilá a člověk se na ně nemůže zlobit :-)

2 bludickka bludickka | Web | 5. listopadu 2012 v 15:53 | Reagovat

Kočičí trampoty to znám? :) Moje kočka se mnou taky spí. Většinou se mě během noci snaží vytlačit z polštáře. Nebo úpěnlivě hrabe v záchodu.. :)

3 mengano mengano | E-mail | Web | 6. listopadu 2012 v 21:41 | Reagovat

Kouzelné kotě.
Ovšem na druhé fotce vypadá jako moudrá dáma :-) Je nádherná.
My jsme měli peršana a to byl taky vypečený kousek.

4 Ivet Ivet | 7. listopadu 2012 v 18:32 | Reagovat

Mně se líbí ten miláček vlevo (na první fotce)! :-D  :-D

5 Ivet Ivet | 7. listopadu 2012 v 18:36 | Reagovat

No príííma máš po starostech s dárkem pro Annie pod stromečkem - kup jí sadu či spíše tucet štětců a nebude ti brát ty tvé! :-D

6 chiarore chiarore | Web | 7. listopadu 2012 v 20:44 | Reagovat

[4]:  No jo, kamarádky to taky říkaly :D  To je manžel od paní chovatelky. Prý mám takhle na fotce kočku i kocoura

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama