Já věřím na víly! A jo a jo a jo!

19. září 2012 v 12:19 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Nesnaž se mě přesvědčit, že neexistují. Neuspěješ. A tady máš důvod, proč.


VÍLY


Na mýtině u lesa, kde večer ptáci utichají,
uslyšíš v úplňku, jak zvony vyzvání,
pod hrubýma rukama se větve jemně rozestoupí,
pak náhle uvidíš kráčející postavy.

Děvenky to spanilé, vlasy volně rozpuštěné
a na nich věnečky uvité z kopretin,
oči mají nevinné, ústa úsměv ukazující,
drží se za ruce a tiše zpívají.

Jedna náhle zavelí, ostatní se rozestoupí,
oblečky z pavučin ve vzduchu zavíří,
šokem ztuhlý uvidíš, jak ty panny krásně tančí,
bosýma nožkama trávu jen pohladí.

Chycený jsi v otočkách, barvy duhy probleskují,
jak se svit měsíce od rosy odráží,
víly tančit dovedou jak na světě nikdo jiný,
v té chvíli konečně naplno uvěříš.

Dál ty zvonky vyzvání, do prvního zastavení,
až měsíc vybledne v třpytivém svítání,
postavy se rozplynou, tebe city v duši hřejí,
s úsměvem na tváři k domovu odcházíš.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hnedoockaVer hnedoockaVer | E-mail | Web | 19. září 2012 v 12:28 | Reagovat

Krásná snová báseň,máš bohatou fantazii :-)

2 povidkyodpaji povidkyodpaji | 19. září 2012 v 16:16 | Reagovat

krásná básˇm:D :-D

3 Ivet Ivet | Web | 19. září 2012 v 16:59 | Reagovat

Moc krásná, jemná a pohádková básnička, obě jsme měly stejnou myšlenku - víly a "jeho"! :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama