Září 2012

Víla

23. září 2012 v 13:34 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Většinou píšu na jedno téma týdne jenom jednu verzi básničky. Na téma víl jsem stvořila dokonce tři. Tu první sem nedám, protože se až moc podobá druhé, uveřejněné, ale podělím se ještě s třetí :)


VÍLA


Ze všech vílích povídaček cítívám vždy chvílemi
pohrdání ošklivostí, co teď klíčí na zemi,
víly tančí na paloučku plném jarních kopretin,
však u nás se blíží zima, na palouček padá stín.

Nikdy dřív mě nenapadlo, co mě dneska napadá,
a co když jsem taky víla, nebo byla zamlada?
Místo hávu z pavučinek uniforma benzínky,
netancuju na paloučku, plácek tu mám malinký.

Já jsem víla naší doby, víla mého století,
s každou dívkou svého druhu sdílím stejné prokletí,
jako víla nemám lásku, byť ji hrozně toužím mít,
kéž mě zase v smrtelníka může někdo proměnit.

Projekt "deset dní"

22. září 2012 v 20:47 | Chiarore |  Oznámení
Poslední dobou si ráda čtu od bloggerů, co na výše zmíněné téma napíšou. Uvědomila jsem si přitom, že jsem tady sice už uveřejnila pár básniček, ale chybí cokoliv o mojí maličkosti. Ráda bych se do toho projektu proto taky pustila. Problém ale je, že některé dny nemůžu psát, aniž bych je neošidila (chodí sem i lidi, co mě osobně znají) a to já nechci. Proto by mě zajímalo, jestli ho mám dělat, i když některé dny úplně vynechám anebo je nebudu mít celé (u sebe v počítači budu, ale nezveřejním je). Byla bych ráda, abyste se se svým názorem podělili v anketě.

Já věřím na víly! A jo a jo a jo!

19. září 2012 v 12:19 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Nesnaž se mě přesvědčit, že neexistují. Neuspěješ. A tady máš důvod, proč.


VÍLY


Na mýtině u lesa, kde večer ptáci utichají,
uslyšíš v úplňku, jak zvony vyzvání,
pod hrubýma rukama se větve jemně rozestoupí,
pak náhle uvidíš kráčející postavy.

Děvenky to spanilé, vlasy volně rozpuštěné
a na nich věnečky uvité z kopretin,
oči mají nevinné, ústa úsměv ukazující,
drží se za ruce a tiše zpívají.

Jedna náhle zavelí, ostatní se rozestoupí,
oblečky z pavučin ve vzduchu zavíří,
šokem ztuhlý uvidíš, jak ty panny krásně tančí,
bosýma nožkama trávu jen pohladí.

Chycený jsi v otočkách, barvy duhy probleskují,
jak se svit měsíce od rosy odráží,
víly tančit dovedou jak na světě nikdo jiný,
v té chvíli konečně naplno uvěříš.

Dál ty zvonky vyzvání, do prvního zastavení,
až měsíc vybledne v třpytivém svítání,
postavy se rozplynou, tebe city v duši hřejí,
s úsměvem na tváři k domovu odcházíš.

Charakter člověka

12. září 2012 v 17:06 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
CHARAKTER ČLOVĚKA


Člověk, toť tvor jedinečný,
příroda mu dala do vínku, co měla,
však na něco zapomněla...
Člověk není vděčný.

Člověk, to je zhouba,
nezná slitování
a když skučí, páni,
celý svět se pro něj snese.

Je to jenom pokrytec,
dokonalý lhář,
chtivý otrokář,
zkrátka míň než dobytek.

Člověk nejvíc zabíjí ve jménu své lásky,
rozmilého andílka, něžné plavovlásky,
však i tu se skrývá špína,
to když přijde panna jiná,
slovo navždy význam změní,
zbyde jenom zapomnění...

Člověk, toť tvor jedinečný
ufňukánek nekonečný!

Jsem šíleně dospělá

9. září 2012 v 16:03 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
JSEM ŠÍLENĚ DOSPĚLÁ


Kabelka Guess a zdravíčka Mary Kay,
barvené vlásky mám na rovno česané,
podpadky říkají: "Miláčku, zavolej!"
Jsou černé, to přítele pokaždé dostane.

Když vyjdu z domu, Ten pohled hned nasadím,
pohled, co promluví za tisíc pohledů,
jsem královnou všeho a zrovna teď procházím,
kliďte se, mravenci, paní své z dohledu.

Jsem jednou z mnoha, však zatím to nevnímám,
nevadí, že jsem tak odporně umělá,
nad módou davu vždy k večeru rozjímám,
zkrátka jsem, přátelé, šíleně dospělá.