Srpen 2012

Jdeme dál...

29. srpna 2012 v 16:56 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
JDEME DÁL...


Kloužou klacky pod nohama,
vítr v zádech vztekle sípá,
skála na hlavy se sype,

nám to ale nevadí,
nevadí, my jdeme dál!

Spánek přerušují sovy,
blesk za bleskem v bouřce lítá,
příroda si s námi hraje,

nám to ale nevadí,
nevadí, my jdeme dál!

Tam, na konci naší cesty,
tetka Smrt si brousí zuby,
však po dešti slunce svítí,

co bych vám víc povídal,
uschneme a jdeme dál!

Máma

26. srpna 2012 v 15:43 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
MÁMA


Konejšivé ruce objímající duši,
kdo má správnou mámu, o čem mluvím, tuší,
pohlazení lásky po usouženém čele,
na chvíli ti zase jako vždy je skvěle.

Na cesty tě s sebou do obchodu brává,
i když pořád zlobíš, cukrátka ti dává,
doma vždy si s tebou neúnavně hraje,
když se pak k ní tulíš, hnedle štěstím taje.

Taková je zkrátka tvoje milá máma,
nedovolí, abys byla někdy sama,
vše pro tvoje štěstí neváhá ti dáti,
stačí jeden úsměv, ten jí všechno splatí.

Černá

16. srpna 2012 v 17:19 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Týden se s týdnem sešel a já přináším novou básničku. Musím říct, že výběr tématu mě moc nepotěšil. Moje momentální citové rozpoložení odpovídá barvě uvedené nahoře, takže jsem se musela krotit, ať nenapíšu nějaké pesimistické klišé. Moc se mi to nepovedlo, ale snad mi prominete.


ČERNÁ


Málokdo ví, že pravou černou nevidíš,
dusíš ji tak, až se v mlčení uschová,

je to smutek,
nevěra,
bolest,
touha,
zkrátka tajemství,
tíží to srdce a otupí mysl,
černá je ztracené království.

Málokdo ví, že můžeš si s ní ublížit,
někdo se ve svém tajemství utopí,

a proto nečekej,
poděl se,
najdi si oporu,
někoho, komu své tajemství prozradíš,
jedině tak černou na bílou proměníš.

Můj domácí mazlíček

7. srpna 2012 v 12:20 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Tak tady máme nové téma a s tím přichází i nová básnička :) Dnes ráno jsem zjistila, že ta minulá se dostala do výběru toho nejzajímavějšího na TT. Ne, nejsem takový génius, spíš si myslím, že to bylo díky malé konkurenci :D Vymyslet básničku na téma genialita není lehké a málokdy se povede něco, co se dá číst. Mám teď trošku strach, abych teď už nešla s kvalitou jenom dolů. Pak jsem si ale uvědomila, že stejně píšu hlavně pro sebe, tak co. Nové téma se mi líbí. Mám asi rok britskou mramorovanou kočku jménem Annie a před nějakou dobou jsem o ní napsala básničku, se kterou se teď s vámi podělím :)


KOČKA


Plyšovou tlapkou si očistí kožíšek,

nevinná,
něžná,
miloučká bytost,

plyšovou tlapkou mě po tváři pohladí

vždycky,
když chystám se spát.

Zapřede do ucha, když jemně uléhá,

na hrudník,
tam je moc ráda,

že chystám se vstávat, to vůbec jí nevadí,

zatřepe nožkama,
chce si zas hrát.

Kouše a škrábe nás náš hvězdný tvoreček,
ocáskem zamrská, když chytá myši,
k šílenství paničku postupně přivádí,
divný je člověk, co nemá ji rád.

Genialita

1. srpna 2012 v 18:17 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
Tentokrát jsem si mákla, abych téma týdne zase neprošvihla. Zadání mi nejprve dalo docela zabrat, když jsem ale dostala nápad, líbil se mi konečný výsledek o to víc. Je dobré občas na něčem zapracovat usilovněji. A navíc je to moje první básnička po dlouhé době, do které nepromítám svoje současné pocity.



GENIALITA


Záblesky z jiného vesmíru
chopíš se tužky a začínáš psát,
kritika dává ti oslavnou přezdívku
génius v tvoření bezchybných vět.

Sklenička vodky pak laikovi napoví,
za zvláštní mysl se platí zlá daň,
ve stínu čeká Tvé ukryté šílenství,

slibuje,

přísahá,

nabízí zoufalství,

s opicí mizí, však ráno je zpět.

Nejlepší vlastnost je zároveň prokletím,
přátelé pomalu prchají pryč,
volat je zpátky se vícekrát nesnažíš,
Ty už máš k zábavě svůj nový svět.