Ztráta nezávislosti

Sobota v 18:08 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
ZTRÁTA NEZÁVISLOSTI


Když na scénu kráčí nezávislá žena,
čeká se, kdy bude mužem přemožena,
kdo jí srdce vezme a pak, zda ho zlomí,
než si svoji křehkost pozdě uvědomí.

Nezávislé ženy, co své city chrání,
samy nakonec se lásce neubrání,
bezelstně své srdce časem samy dají,
když se se vším všudy muži odevzdají.

Stejně tak já, lásko, srdce své Ti dávám,
dobrovolně se Ti celá odevzdávám,
nezávislost svou tím z velké části ztrácím,
k štěstí zády víc se však už neobracím.
 

Sbohem, Brno

20. prosince 2017 v 11:32 | Chiarore |  Zápisky
A taky sbohem, sportcentrum (nebo sportcentrume?). Proč? To mi tak přeskočilo v hlavě a rozhodla jsem se, že mi nestačí se jen odstěhovat, ale byla by sranda do toho tahání kufrů a angíny, která mě na chvíli vyřadila z provozu (na celé tři dny), přidat ještě pokus o získání nového místa. A ono to vyšlo. A stejně tak jako moje nové bydliště ani nová práce nebude v Brně.

Problém

10. listopadu 2017 v 8:58 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
PROBLÉM


Dusná chvíle ticha mi má napovědět,
že prý nevím věci, co mám dávno vědět,
že mé žerty nejsou na úrodné půdě,
že jsem jako dítě a Ty vidíš rudě.

Možná jsem jen hloupá, dál mi nedochází
věci, co Tě naštvou a co nerozhází,
nevím, na co myslíš, nevím, co máš v hlavě,
až to řekneš, čekám vždycky nedočkavě.

Jenom proto, že svou zlobu zkoušíš schovat,
kouli na věštění nechci pořizovat,
kouli na věštění ani mapu duše,
když to, co si myslíš, můžeš říct mi suše.

Nehodlam čas trávit hloupým utajením,
radši možné trable na řešení změním,
na tajnosti život je až příliš krátký,
tak proč časem plýtvat na zbytečné hádky.
 


Hraju si na kapelní manažerku

3. listopadu 2017 v 13:36 | Chiarore |  Zápisky
Už nějaký čas mám příležitost sem tam nahlédnout do zákulisí jedné nejmenované svatební, plesové a kdovícospolečenskéhoještě kapely. A jelikož jsem v sobotu poprvé absolvovala skutečně celé hraní od začátku až do konce, rozhodla jsem se, že zkusím popsat, jak taková akce vypadá z pohledu neznalce jako já (taky jsem to tak trochu dostala za úkol). Upřímně doufám, že mě ta kapela po zveřejnění článku ještě někdy někam vezme :D

Těžké noci

23. října 2017 v 9:24 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
TĚŽKÉ NOCI


Temné, temné, temné
noci nepříjemné,
pod dusivou mlhou snění,
ze kterého únik není.

Málo, málo, málo
pěkného se zdálo,
minulost i věci příští
v noční můře na bojišti.

Temné, temné, temné
noci nepříjemné,
ve kterých se světlo mění
v žal a pocit osamění.

Sesterské posezení u vína

23. září 2017 v 20:06 | Chiarore |  Zápisky
Jsou dny, kdy mi vše vychází podle plánu. Ráno vstanu, jdu do práce, po práci k sestře na rychlé kafe a potom hurá s taškou nacpanou věcma na cvičení do fitka na nějakou zabijáckou skupinovou lekci. Ty dny si gratuluju, jak jsem vyhrála nad svou leností, večer padnu do postele a přitom doslova cítím, jak mi mizí špek na břiše a rostou svaly. Vzácně se i stane, že si ještě před padnutím do postele zvládnu uvařit oběd na další den a můžu si tak připsat další hvězdičku na pomyslnou zeď pochval za perfektně využitý den.

Pak jsou dny jako ten včerejší. Můj ambiciózní plán překazí počasí, lenost, nemoc nebo sestra, která jen tak mimochodem prohodí, že v ledničce chladí víno (včera šlo o poslední variantu). Já si řeknu, že přece není nic špatného na chvilkovém odpočinku (po čtrnáctidenní dovolené v Egyptě přece nutně potřebuju nabírat síly), kopnu věci na cvičení do kouta a nadšeně popadnu skleničku.

Večerní příslib

19. srpna 2017 v 19:29 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
VEČERNÍ PŘÍSLIB


Za rande s Tebou bych prodala duši,
podívej, jak mi to dnes večer sluší,
podívej, jaká jsem dnes večer kráska,
z toho by mohla být půlnoční láska.

Nevnímej okolí, jsem přece tady,
ráda Ti ukážu své pěkné vnady,
ráda Tě zasvětím do svého hraní,
nechápu, copak Ti ještě teď brání.

Budu Tvůj instrument, Tvá dravá lvice,
Tvůj zářez na pažbě, než zhasne svíce,
Tvůj příboj na lodi rozkošných věcí,
tak už se nebraň a pojď ke mně přeci.

Titanic na Vltavě

19. srpna 2017 v 13:27 | Chiarore |  Zápisky
Vždy, když přede mnou někdo mluvil o tom, že byl s partou na vodě, popisoval své zážitky jako nejhorší a zárověň nejlepší z těch, co kdy měl. Na jednu stranu věčné dřepění v mokrém oblečení, kempy různých kvalit, nepříjemné sbírání se z vody, když jste se vyklopili pod jezem, na druhou stranu skvělá nálada, po večerech živá hudba, pohledy na okolní krajinu a bary přímo uprostřed řeky. Lákalo mě si to taky zkusit. A po celých jedenácti letech naplánovaných a zase zrušených termínů, překonání strachu z utonutí či ztráty důstojnosti po ochutnávce příliš mnoha dobrot z říčních hospod to konečně přišlo. Jela jsem na vodu.


Zážitky z Aerobicmanie

8. srpna 2017 v 16:07 | Chiarore |  Zápisky
Pod pódiem se tísní dav natěšených lidí, kteří začnou tleskat, když nahoru vyběhne jedna z hvězd. Zapne se hudba a show může začít. Ruce tleskají do rytmu, nohy skáčou o sto šest a za výkon je účinkující odměněn ohlušujícím jásotem. Malé překvapení pro mě bylo, že nešlo o další hudební festival ale letní kongres s názvem Aerobicmania Sun day, kde člověk svou účast vykoupí potem a bolavými svaly.

Zlé sny

6. srpna 2017 v 10:11 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
ZLÉ SNY

Že prý sladké sny,
k čemu, k čertu, jsou!
Tak nás mysli po dni krásném
podle zrazujou.

Přijdou zas a zas,
pokaždé, když spím,
pak jsou se mnou bez lítosti,
než se probudím.

Zatracené sny,
co mě zkouší štvát!
Jejich silou odmítám se
nechat ovládat.

Po takovém snu
vždycky přijde den,
který moc rád ukáže mi,
že sen je jen sen.

Kam dál