Proměněná víla

16. dubna 2017 v 20:23 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
PROMĚNĚNÁ VÍLA


Žila, byla jedna víla,
nevinná a ušlechtilá,
krásu světa mělá ráda,
nevěděla, co je zrada.

Lásku tahle víla chtěla,
kvůli ní se dívkou stala,
dívkou, jejíž srdce zpívá,
smrtelnice důvěřivá.

Na zemi se lesknou slzy,
proměna teď dívku mrzí,
bolí srdce už ne snící,
její princ má náhradnici.

Opuštěná kdysi víla,
novou věc se naučila,
teď je ten druh člověka,
co před city utíká.
 

Sleduj

7. ledna 2017 v 21:45 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
SLEDUJ


Zastav se a sleduj chvíli,
sleduj se mnou zdejší kraj,
zastav se a sleduj, milý,
sleduj skrytý městský ráj.

Zastav se a shlédni dolů,
na hru světel v noční tmě,
kouzelnou, když jsme tu spolu,
nezřetelnou beze mě.

Zastav se a pak mě líbej,
líbej v záři lamp a hvězd,
líbej mě a pak se dívej,
až se necháš městem svést.

Nezávislá žena

2. prosince 2016 v 21:27 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
NEZÁVISLÁ ŽENA


Rudé rty a velké oči,
dlouhé vlasy, vosí pas,
obleček, co teďka frčí,
hned se světem kráčí snáz.

Tasit v krizi ženské zbraně
v podprsence, na jehlách,
zodpovědnost schovám za ně,
tak na co mít z chlapů strach.

Hlavu poplést nadějemi,
trápit srdce svůdnou lstí,
lásku nechci, na co je mi?
Hloupost spjatá s bolestí.
 


Mé druhé já

24. listopadu 2016 v 15:22 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
MÉ DRUHÉ JÁ

Umírněná, skromná, tichá,
tak se můžu ve dne zdát,
po setmění vše se mění,
začínám si užívat.

Najednou jsem sama sebou,
fantazií královna,
vidinám mým sotvakdy se
realita vyrovná.

Umírněná, hodná, milá,
v noci jako vichřice,
s křídly ze svých snů a tužeb,
shlížím na Zem z Měsíce.

Tabu

14. listopadu 2016 v 15:30 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
TABU

Chladná ocel na Tvých rukou,
za Tebou zní jeho smích,
připoutaná bez oděvu,
černý šátek na očích.

Připoutaná do závěsu,
někdo chce si s Tebou hrát,
nevíš, z které strany přijde,
vzrušuje ho vyčkávat.

Nevíš, co Tě od něj čeká,
nemáš ani tušení,
je to mistr zvrhlých choutek
nazývaných mučení.

Spoutaná a rozechvělá,
prosíš, ať už přijde blíž,
nakonec víš, že už začal,
když bič prásknout uslyšíš.

Být zas svá

14. října 2016 v 13:54 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
BÝT ZAS SVÁ


Chce se křičet, chce se řvát,
rozhodnout se bez obětí,
bolest všeho odmítat,
bez zármutku, bez paměti.

Chtít být sama, chtít být svá,
neposlouchat cizí řeči,
která trať je bezpečná,
a kde číhá nebezpečí.

Chci zas moci klidně snít,
beze strachu z odsouzení,
chci zas vědět, co mám chtít,
a co pro mě vážně není.

Život ve tmě

6. října 2016 v 11:58 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
ŽIVOT VE TMĚ


Myslela jsem, že mám všechno,
než si to zpět osud vzal,
věčný kámen, lásku, štěstí,
vše, co by si člověk přál.

Padl soumrak na náš život,
přestal jsi mě milovat,
prý to není moje vina,
tak jak se to mohlo stát?

Bez iluzí, sama, smutná,
do davu zpět hozena,
bloudila jsem temnou nocí,
beznadějně ztracená.

Nečekaně kdesi v dálce,
světlo svíčky zaplálo,
"jen pojď, milá, za plamenem,"
konejšivě volalo.

Krok za krokem ke světýlku,
bojím se, však musím jít,
kvůli Tobě nenechám se
o svou víru připravit.

O svou víru v pravou lásku,
že mě někdo chce mít rád,
než mít strach, tak to se radši
spálím třeba tisíckrát.

Beze zbraní, odhalená,
z temnoty se ubírám,
i když možná mířím k pasti,
pro lásku to nevzdávám!

Král

5. října 2016 v 15:12 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
KRÁL


Kde se vzal, tu se vzal,
objevil se nový král,
starý skončil ve svém boji,
nový teď je v plné zbrojí.

Kde se vzal, tu se vzal,
náhle se mi poznat dal,
horká hlava, smělé srdce,
prohrát se mu vůbec nechce.

Kde se vzal, tu se vzal,
rád by můj hrad dobýval,
zatím však je u bran sám,
čeká na mě, zda se vzdám.


Zasnoubení

4. srpna 2016 v 18:55 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
ZASNOUBENÍ


Už ne víla, už ne dítě,
jak ty chceš mě, tak já chci tě,
bílý kámen, symbol svazku
když odpovím na otázku.

Už ne dítě, stěží slečna,
symbol lásky, nekonečna,
stačilo jen říci ano
a je navždy vystaráno.

Už ne snílek, jsem jen Tvoje
a Tvé srdce je zas moje,
otázka, co mnohé mění
teď jsme, lásko, zasnoubení.

Ideální svět

17. prosince 2015 v 19:56 | Chiarore |  Ze šuplíčku umělce
IDEÁLNÍ SVĚT


V ideálním světě
každý borec chce tě,
lamač srdcí
bez emocí
vše v jediné větě.

Silná, žhavá žena,
láskou nezkažená,
muže lovíš,
nepolevíš,
vždycky roztoužená.

Hrátky ve Tvém loži
každého hned složí,
do mdlob padnou,
už se nehnou,
hned, jak dosouloží.

Kam dál